Jak jsme s Danou daly zvířátkům svobodu.

4. října 2013 v 0:17
Od mala jsem byla velkou milovnicí zvířátek. A protože babička měla malé hospodářství, bylo tam zvířátek habaděj - koza, kráva, prasátko, králíci, slepice a husy, krůty a pod. Nejvíce se mi líbily perličky, to pro jejich krásné peří. Jednou, jak jsme si s Danou hrály na zahradě, tak nějak přišla řeč i na zvířátka a přišlo nám hodně nespravedlivé, že my si tak hezky hrajeme na zahradě a chudinky zvířátka jsou většinou zavřená v králíkárně nebo v chlívku. Babička s dědou nebyli to odpoledne doma a nás tedy napadlo, že bychom těm zvířátkům na to odpoledne mohly dát svobodu.






Otevřely jsme branku z dvorku na zahradu a šly je pustit ven. Protože babička ráda a hodně pletla, chovala si králíky na vlnu, krásné bílé angoráčky. Králíci byli asi moc rádi, že dostali svobodu, protože hned vyskákali z králikárny a odhopsali se pást na trávu do zahrady.



Koza už byla zvyklá pást se venku, takže jí to ani nerozházelo, že ji pouštíme, ale prasátko nás málem ve dveřích porazilo, jak vyběhlo ven z chlívku a hned se na dvorku začalo rochnit v hlíně. Krávu jsme ven ale naštěstí nevyvedly, té jsme se opravdu bály a asi jsme udělaly dobře. Když jsme se pak dívaly na pobíhající nebo pasoucí se zvířátka, byly jsme obě velmi spokojené a měly jsme radost, že jsou naše zvířátka svobodná a mohou se volně pohybovat, kde se jim zachce.
Jen v koutku duše, jsem si tak říkala, jak je ale dostaneme zase zpátky?



Ale zvířátka se rozeběhla po zahradě a vesele se pásla, i náš pašík měl ze svobody radost. Nejdříve se rochnil na dvorku a pak se proběhl po zahradě a hrabal vesele rypáčkem v trávě.



Jen naše kočka Micka to vleže všechno pozorovala z dálky a jako by se tomu jen usmívala.



Když přišla babička s dědou domů, tak se zhrozili a rodiče také nejdříve nevěděli, zda se mají smát, nebo se na nás zlobit za to, co jsme s Danou provedly. Ale rozhodli se co nejdříve všechen ten zvěřinec nahnat zpátky do jejich příbytků, kam patří.



A nastal hon za zvířátky. Slepice a husy, no i koza, trefily domů samy. Ale na králíky si musel taťka pozvat na pomoc souseda, těm se vůbec zpět do králíkárny nechtělo. Prase pak náhaněli všichni tři i s dědou, to ne a ne zpátky do svého chlívku. Asi po hodinovém urputném boji se jim to konečně povedlo. Já s Danou jsme stály uprostřed zahrady jako dva "oukropci" a pozorovaly ten boj rodiny se zvířáty.



Navečer už bylo všechno zase jako dřív. Babička se mě ptala, co nás to jen napadlo, vypustit všechna zvířátka. Tak jsem jí to vysvětlila, že jsme chtěly, aby se všechna proběhla po zahradě a volně popásla. Nakonec se tomu doma všichni zasmáli a mě už nikdy nenapadlo něco takového udělat. Vždy jsem si vzpomněla, kolik jim dalo práce zase tu zvěř nahnat zpět do chlívků a králíkáren. Babička stejně postupně chov domácích zvířat zrušila, a to včetně slepic, ptotože se pustili s dědou do přestavby domu a zahrada s dvorkem také dostala novou podobu. Nechali si jen psa a kočku, abych si měla s kým hrát, když k nim přijedu. My jsme se totiž s rodiči odstěhovali do města, protože jsem začala chodit do školy.


Tak, to byly tedy naše hrátky se zvířátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nauriel nauriel | 4. října 2013 v 8:28 | Reagovat

To jste tomu daly :-D Ještě, že kravky jste se bály, to mohlo dopadnout špatně... :-x
Ale že se zvířátka poměla :-) A je fajn, že dospělí to vzaly s humorem a vy jste se poučily :-)

2 Monika Monika | Web | 4. října 2013 v 9:16 | Reagovat

Pěkný příběh,Evičky vypadají s těmi zvířátky roztomile :-)

3 baziliska2-barbie baziliska2-barbie | 8. října 2013 v 19:12 | Reagovat

:-D  :-D Holky šikovný, Evi to se ti povedlo, krásný příběh. :-) Miloučký počtení a hrozně se těším na další. :-)  :-)  :-)

4 Blanule Blanule | Web | 9. října 2013 v 0:03 | Reagovat

Další super příběh, koukám, že jste byli pěkné darebečky a lumpice :D  Hlavně, že jste měly tak prima babičku :-)

5 Eva Eva | 10. října 2013 v 22:00 | Reagovat

[1]: Jo, kravky jsme se bály, tam jsme ani nešly. :-D Tenkrát to naštěstí vzali s humorem, děda se smál, byl rád, že prase nemuseli honit po celé vesnici.

6 Eva Eva | 10. října 2013 v 22:01 | Reagovat

[2]: S těmi zvířátky to byl jeden z mých bláznivých nápadů. :-D

7 Eva Eva | 10. října 2013 v 22:03 | Reagovat

[3]:Těch příběhů by bylo na celou knihu. I když jsem měla dva bratry, nejvíce jsem dala rodičům zahulit já, třeštidlo, jak mi babička říkala. :-D

8 Eva Eva | 10. října 2013 v 22:05 | Reagovat

[4]:Jo, babička byla zlatá, nechápu, jak všechno zvládala. :-)

9 Vlaďka Vlaďka | 25. října 2013 v 10:23 | Reagovat

no, já to schvaluju, pustila bych je i dneska :-D  :-D  :-D Jj, děti to cítí přirozeně, dospělí je pak natlačí do toho, co je "správné", já jsem jako dítě odmítala jíst maso, když jsem zjistila, že je to ze zvířátek, a samozřejmě mě naši zlomili, ale zůstalo to ve mě a už leta letoucí jsem se toho zřekla (od roku 1997) jooo, svobodu zvířatům holky!, pěkně jste to udělaly :-D  :-D  :-D organizace na ochranu zvířat by z vás měly radost :D  :D možná je fajn, že rodičům a prarodičům to nahánění zvířat trvalo tak dlouho, aspoň jim při tom trochu vychladly hlavy a unavili se natolik, že už neměli sílu vás potrestat :-P  :-P jste to ale holky měly dobře vymyšlené :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama