Ztracený bratříček

11. října 2015 v 22:16 |  Aktuální články
Už jsme byly s Danou trošku větší a měly jsme jednou v plánu jít do lesa na jahody. Přestože jsme jich měly plnou zahradu, chtěly jsme si natrhat čerstvé voňavoučké jahůdky a při jejich sbírání rozebrat naše holčičí starosti. Babička nám totiž z těch jahod vždy udělala nějakou dobrůtku - jahodovou pěnu, koláč, nebo kokteil.
Jenže maminka měla ten den spoustu práce s praním velkého prádla, svítilo přece sluníčko, a to krásně bělí bílé damaškové povlečení, no a já jsem dostala na starost mladšího dvouletého brášku.



Snažila jsem se mamce vysvětlit, že se mi to opravdu nehodí, ale moc jsem nepochodila.


Nepochodila jsem ani u babičky, protože ta měla taky něco důležitého na práci.


Tak mi nezbylo nic jiného, než vzít brášku na zahradu, dát mu na deku hračky a čekat na Danu.


Bráška si pěkně hrál a poblíž ho v boudě nenápadně hlídal Princ, náš pes.


Koukám, Dana už běží...


Vysvětlila jsem Daně, že se dnes na jahody nepůjde. Ale vůbec jí to nevadilo. Bráška si tiše hrál, občas šel pohladit Prince.


My jsme s Danou obsadily houpačku a vykládaly jsme si. Při tom jsme si prohlížely módní časopis a na Péťu úplně zapomněly.


Prázdniny ubíhaly rychle a nový školní rok se blížil. Úžasný


Najednou se dívám a bratříček nikde. Kam mohl tak náhle zmizet? Kdyby odešel, tak by musel projít kolem nás a to bychom si ho snad všimly. Oběhly jsme celý dvorek, dívaly se všude - za králíkárnu, za skleník i do garáže, na zahradu, nakoukly jsme za každý keř, ale kluk nikde. Musela jsem se přiznat rodičům a nastal kolotoč.
Kdo měl nohy, hledal malého Petříka. Maminka s babičkou hledaly Péťu v domě.

Strejda běžel směrem k lesu -


- teta k sousedům -


tatínek dolů z kolonie, zda Péťa neutekl k potoku, podívat na rybičky.


Po delší chvilce hledání se všichni sešli na dvorku a bez Petříka. Maminka omdlévala hrůzou, tatínek chodil po dvorku sem a tam, strejda bezmocně krčil rameny, babička si utírala uplakané oči.

Já jsem šla s Danou uklidit jeho hračky a najednou se koukneme k boudě Prince. Bylo nám divné, že neleží v boudě, protože sluníčko pálilo a on měl rád chládek. Koukneme blíž a hlasitě jsme se rozesmály.
Náš Petříček si klidně spí v Princově boudě. Protože jsme si ho s Danou nevšímaly, šel se s ním pomazlit a chtěl si asi také vyzkoušet, jak se v boudě leží, až tam prostě usnul.


Nedovedete si představit, jakou jsme měli všichni radost.


Hlavně my s Danou, protože jsme ho našly právě my.


Petřík se tím hlasitým smíchem probudil, a když viděl, jak se všichni smějeme, smál se taky.


Všichni byli šťastní a smáli se tomu, kde se bráška našel.


Nejšťasnější byla asi maminka, když si brášku brala z Daniny náruče. Až se na nás zapomněla zlobit, jak jsme ho hlídaly.


Tenkrát jsem měla pocit, že se smál i Princ, jak měl tlamu vesele otevřenou od ucha k uchu, ale proč nám neřekl, že se Petřík schoval do jeho boudy, to opravdu nevím. Asi proto, že psi nemluví. A nebo si řekl, když ho tak nepozorně hlídáme, tak nás vytrestá, ať máme o to naše lidské štěně alespoň na chvíli trošku strach. Od té doby jsem už svého mladšího brášku hlídala opravdu mnohem, mnohem pozorněji.

A maminka s tatínkem byli šťastni, že mají zpět svého malého smíška.


Tak to nějak bylo.Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mary Mary | E-mail | Web | 11. října 2015 v 22:46 | Reagovat

Krásny príbeh s peknou rodinnou zápletkou. :-) Skvele si bábiky nafotila, vyzerajú pri každom pohybe veľmi realisticky. ;-)

2 babivera babivera | Web | 12. října 2015 v 22:23 | Reagovat

Jéé to se mi líbilo, pěkný příběh. Krásně nafocené, a máš pro panenky pěkné oblečení.

3 baziliska2-barbie baziliska2-barbie | 15. října 2015 v 18:10 | Reagovat

Akční vyprávění,  si umím představit  tu paniku. :-) Úplně super nafocený příběh, jsem lítala s holkama a hledala hošíčka. :-)

4 nauriel nauriel | 16. října 2015 v 18:14 | Reagovat

To byly nervy. Tak hlavně, že se našel :-) Super příběh :-)

5 Eva Eva | 16. října 2015 v 20:26 | Reagovat

[1]: Děkuji. Příběhů je spousta, jen mi chybí trochu rekvizit, ale snad se to časem spraví. :-D

6 Eva Eva | 16. října 2015 v 20:30 | Reagovat

[2]: Děkuji, to focení byla taková rychlovka jednoho víkendu. :-D Více práce mi dalo to dát dohromady. Až pak jsem zjistila, že mi chybí některé záběry.
jj. oblečky se časem nasbírají a ten chlupatý svetřík jsem šila z ponožky, ten návod je od jedné velmi šikovné paní - viz odkaz. http://www.brydova.cz/napady/panenky/613-svetrik-z-ponozek-

7 Eva Eva | 16. října 2015 v 20:33 | Reagovat

[3]: No, my jsme byly s Danou děsné čísla, než se z nás staly usedlé maminy. Ale tak to má asi v životě být. :-D

8 Eva Eva | 16. října 2015 v 20:35 | Reagovat

[4]: děkuji, snad časem bude další. Už ho mám v bloku, jen bude chtít více rekvizit a nějak vymyslet kompozici. :-D To jsou takové počátky... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama